Vějíř a meč: kniha nejen pro japanology

Kniha Vějíř a meč je jednou ze základních publikací, které jsou doporučeny zájemcům o studium japanistiky v českých končinách. I když publikace vznikla v 80. letech minulého století, stále se v ní totiž dočtete dost faktů o japonské kultuře.

Autorkami knihy Vějíř a meč jsou japanoložky Libuše Boháčková a Vlasta Winkelhöferová. Odbornice na japonskou kulturu připravily v roce 1987 publikaci, která je již několik desetiletí stále aktuální. Důvodem je to, že se nesnažily o současný popis situace Japonska, ale o představení kultury a dějin.

Přebal knihy Vějíř a meč.
Přebal knihy Vějíř a meč.

Základní informace o Japonsku a japonské dějiny

Knížka je rozdělena do několika ucelených sekcí. První kapitola se věnuje základním informacím o Japonsku. Čtenáři se dozvědí o přírodních podmínkách i o pravěké historii ostrovní země.

Další část je podrobněji zasvěcena japonským dějinám. Autorky píší o jednotlivých obdobích (Asuka, Nara, Heian, Kamakura, Muromači, Azuči-Momojama a Edo). Čtenáři se dozví například o uspořádání společnosti v daném čase, ale mohou se přiučit i novou terminologii (např. titul pro nejvyšší vojenské vůdce užívaný od období Heinan do období Meidži – seii taišógun = generalissimus podmaňující barbary). Informace jsou poměrně podrobné a jistě se o dějinách dozvíte řadu nových informací.

Japonské písmo a náboženství

Následující kapitola má název Myšlení. Dle očekávání v ní na Vás čekají informace o náboženství (šintó, konfucianismus, buddhismus, neo-konfucianismus). Nechybějí ilustrace, které zpodobňují například modlící se mnichy a učence.

Část Psané slovo se věnuje vývoji japonského písma. Dočtete se zde o vzniku katakany a hiragany i o kandži. Nechybí ani výčet literárních památek Japonska (kroniky Kodžiki a Nihon šoki, básnické sbírky,…).

Japonské divadlo a pojetí krásy

Samostatný úsek Scénické umění  představuje rozličné formy japonského divadla (kjógen, kabuki,…). Na své si zde přijdou nejen teoretici umění. Vhled do vývoje divadelního světa upoutá nejen způsoby, jakými se herci vyrovnali se zákazem ženského herectví (například se muži učili napodobovat ženský hlas, pohyby i gesta). Dočtete se i o japonských hudebních nástrojích (šakuhači, koto, šamisen).

Autorky pokračují kapitolou Cit pro krásu. Dle očekávání jsou zde informace o tradičních formách umění (japonská kaligrafie, japonské řezbářství – necuke). Mezi předměty obdivované pro svou krásu se řadí i japonské meče (katany) či kimona.

Japonská architektura a volný čas Japonců

Pod tajemným názvem Krov se skrývá část věnovaná japonské architektuře. Čtenář se dočte informace o používaných stavebních materiálech, ale i o šintoistických a buddhistických stavbách z architektonického hlediska. Několik stran je zasvěceno japonským zahradám. Je zde zařazena i ikebana a japonský čajový obřad, zřejmě coby součást aktivit v domovech Japonců.

Poslední kapitola se jmenuje Roční doby. Dočtete se tam v krátkosti o japonských svátcích, oslavách, hrách (go), sportu (japonská bojová umění) a zábavě Japonců (karetní hry).

Doporučení

Uvažujete-li o studiu japanologie na vysoké škole, je Vějíř a meč téměř povinnou četbou. Dozvíte se tam řadu nových informací a budete se moci ujistit o tom, že zasvětit příští roky studiu Japonska je opravdu to pravé pro Vás. Pokud se o japonskou kulturu zajímáte jen z pozice volnočasového zájmu, možná pro Vás bude vhodnější stručnější kniha z roku 2013 – Japonsko za zrcadlem.