U lištiček v Kjótu

Šintó patří, vedle budhismu, k hlavním náboženstvím Japonska, a protože je stále živé, lze v Japonsku nalézt šintoistické svatyně věnované různým kami (tj. božstvům) téměř na každém rohu. Charakteristickým znakem takové svatyně je už vstupní brána torii, skrz kterou se na území kami vstupuje. Často je takových bran několik za sebou, až se vtírá myšlenka, jestli spolu různé svatyně nesoupeří, kdo jich bude mít víc. Pravděpodobně nejvyšší koncentraci bran torii lze najít v Kjótu v místě zvaném Fušimi Inari Taiša (Fushimi-Inari Taisha).

 

Jedná se o komplex šintoistických svatyní rozprostřených na hoře Inari (která je s výškou 233 m spíš hůrka) a jejím okolí, propojených lesními cestami, které jsou lemovány mnoha červeno-oranžovými (rumělkovými) branami. Samotný komplex má historii sahající do 8. století, s tím, že během věků byl různě přestavován a obnovován kvůli válečnému rabování nebo požárům.  Velké obnovy a stavby mnoha torii bylo uskutečněno na konci 15. století a díky jeho narůstající oblibě se stal hlavním sídlem pro desetitisíce dalších svatyní božstva Inari po celém Japonsku.

 

Fušimi-Inari bylo vyhrazeno bohům saké a rýže, a později, jak byla role zemědělství umenšena, byla působnost rozšířena i o božstva zajišťující dobrý obchod a prosperitu. A tak, kdo chce mít obzvlášť přízeň těchto kami (což jsou asi všechny japonské firmy), může se stát sponzorem nějaké z bran, které je potřeba neustále udržovat a obnovovat (jsou ze dřeva a časem začnou trouchnivět). Každá brána tak nese jméno společnosti, která ji darovala. Návštěvníci, kteří si nemohou dovolit sponzorovat velkou bránu, si mohou v místních obchodech koupit malou torii, napsat na ní třeba své přání a zanechat na některé z mnoha místních mohyl.  

Hlavní svatyně se nachází na úpatí hory nedaleko od železniční stanice JR Inari (aby se to nepletlo), která je vhodným příjezdovým místem. Protože se jedná o jednu z turisticky nejatraktivnějších lokalit Kjóta, tak se zde pohybují, zejména o svátcích a víkendech,  davy lidí. Už u hlavní svatyně si lze všimnout velkých kamenných lišek kicune, které jsou považovány za posly k božstvu Inari. Lišky jsou v japonské mytologii obecně považovány za pozitivní postavy a zde jako poslové kami mají v tlamách často různé předměty jako klíče, svitky, klenoty atp. Asi aby se měly lišky dobře a lidé získali jejich přízeň, tak mají jejich sošky často oblečení jako např. čepice, šály, anebo roušky, což vypadá obzvlášť vtipně.

Od hlavní svatyně lze pokračovat k branám tisíce torii, které jsou tak blízko sebe, že si člověk připadá jak v tunelu, který vás dovede k další svatyni. Hodně lidí to zde často otáčí, ale určitě se vyplatí pokračovat dál do kopce. Jak se cesta větví a stoupá lesem, dav lidí postupně řídne a po výstupu na místní vyhlídku na Kjóto se množství lidí stává snesitelné. Okružní cesta odtud vede přes vrchol hory a přes množství svatyň schovaných v lese. Opakující se motiv červených bran různých velikostí, lišek (ale i jiných zvířat), mechem porostlých kamenů atp., v prastarém cedrovém lese mají zvlášť pro neznalého návštěvníka tajemnou atmosféru s otázkou, kde se to vlastně ocitl.

Celý okruh má asi 4 km, což vydá na půldenní výlet, ale putováním a blouděním okolo místních kamenných oltářů si to lze pohodlně protáhnout až do večera. Se setměním se rozsvěcejí lucerny u lesních cest a bran, takže obzvlášť v hodině mezi psem a vlkem získává místo magickou atmosféru. Pokud však nechcete dávat liškám dobrou noc, je lepší se za večerní zábavou přemístit někam do centra Kjóta, kde to v noci přeci jenom žije více než v lesích Inari.

text a foto: Petr Vodička

další zdroje informací:  

O božstvu Inari:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Inari_(mytologie)

O liškách kicune: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kicune

Web Fušimi-Inari (anglicky): http://inari.jp/en/