ROZHOVOR: Tomáš Hoffmann – 3. kyu – Iaidó

Když se řekne japonská bojová umění, pravděpodobně Vás napadne karate či judo. My se ale v dnešním článku zaměříme na iaidó, formu japonského šermu. O tomto sportu, který můžete v Česku provozovat i Vy, si pohovoříme s Tomášem Hoffmannem, 3. kyu.

Iaidó není v Česku natolik známé jako jiné japonské sporty, mohl bys jeho základy v krátkosti představit čtenářům?

Jak představit několik set let práce s mečem a desítky let Iaidó v krátkosti? V hrubé zkratce se jedná o 4 body: vytasení meče, zabití protivníka jedním sekem, sklepnutí krve, vrácení meče do saya. To je v podstatě „vše“. Účelem celého systému je „nácvik“ situací bez reálného cíle, neboť standardně cvičí člověk sám, což zase vyžaduje prostorovou představivost. Člověk si musí uvědomit, že to není „tanec s mečem“, ale reálná práce s mečem. Stejně jako karatisté dělají kata také sami se sebou.

Jak dlouho už se iaidu věnuješ?

Začal jsem v prosinci 2012, takže téměř 3 roky, což znamená, že jsem úplně na začátku dlouhé cesty.

Co tě k tomuto sportu přivedlo?

Nad tím jsem dlouho přemýšlel. Myslím, že jeden z důvodu byl zdravotní. Srazilo mě auto a při nehodě se mi rozlámal kloub a kost. Hledal jsem možnost, jak rehabilitovat. Jelikož pracuji v japonské firmě, tak iaidó byla jasná volba.

Pro koho je podle tebe iaidó vhodné?

Otázka by měla znít obráceně, pro koho je nevhodné. Odpovědí je, že pro děti. Naše škola příjmá žáky asi až od 12 let. Je to hlavně z důvodu bezpečnosti.

Vzpomínáš si, že by ve Vašem oddílu došlo někdy ke zranění?

Snad jednou došlo k říznutí do prstu, ale jdeme cestou bokkuto-iaito-shinken (dřevěný meč, cvičný meč, ostrý meč), takže s ostrou zbraní cvičí pouze zkušení žáci. Nebezpečnější je mnohdy spíše dřevěná podlaha, neboť cvičíme naboso.

Co tebe osobně na iaidu baví? 

No, jako aspergera asi jasná pravidla a opakující se rutiny při cvičení. Řídíme se příručkou po ZNKR (12 standardizovaných kata pro všechny iai školy) a dále „koryu manuálem“ Muso shinden ryu, což je naše škola. Pravidla jsou tedy neměnná, což mám rád. Navíc je to bezkontaktní sport, takže si můžu cvičit ve „svém světě“ zcela nerušen.

Pokud se člověk rozhodne pro iaidó, které kroky by měl podniknout jako první?

V první řadě si najít vhodný klub (třeba na stránkách České federace Kendó), pak stačí napsat a domluvit se. Na první hodiny stačí tepláky, tričko, boken a obi. Tak to má většina klubů a pořizovací cena je v rámci stokorun.

Rád bych, ale podotkl také to, že bych chtěl odradit lidi, co viděli „samurajský ninja film“ a domnívají se, že se během měsíce naučí běhat po stěnách a sekat stovky lidí. To jde mimo iaidó filosofii a bylo by to zklamání pro obě strany.

Existují v Česku specializované prodejny, kde je možné si zakoupit vybavení, nebo je třeba zabrousit do zahraničních e-shopů?

V ČR prodejny jsou, například Hayashi, ale výhodnější bývá hromadný nákup na Tozando, což je japonský obchod. Zde se dá koupit téměř vše od oblečení až po iaito (cvičný meč).

Je možné se účastnit mezinárodních soutěží?

V ČR se pořádají turnaje s mezinárodní účastí a my máme možnost se v cizině účastnit různých soutěží (taikai). Co se ovšem týče mistrovstí Evropy či světa, je nutné splnit přísné normy ČFK. A to se daří pouze členům reprezentačního týmu.

Tvůj klub působí v Plzni, mohou Tě případní zájemci ze Západních Čech přímo kontaktovat?

No, jsme tady v podstatě sami, takže je to jediná možnost. 🙂 Na našich stránkách je kontaktní formulář, stačí se ozvat.