ROZHOVOR: Jana Červená, servírka v japonské restauraci Katsura

Restaurace Katsura je na české poměry neobvyklá. Hlavní část hostů tvoří Japonci a milovníci japonské kultury. Dnes si pohovoříme s Janou Červenou, která v tomto výjimečném podniku pracuje jako servírka.

Vzpomenete si ještě na to, co byla první věc, která Vás zaujala na japonské kultuře?

Určitě to, jak moc se od té české liší. Japonci žijí úplně jinak, mají odlišné priority. Práce je pro ně číslo jedna. Ze všeho dělají rituál. Slaví spousty svátků a vůbec jsou hodně družní. Scházejí se většinou ve větším počtu, všechno řeší společně, což je třeba pro mě jakožto naprostého individualistu stále trochu děsivé.

Máte certifikát JLPTN2, kolik let studia japonštiny je už za Vámi?

Japonštinu jsem se jakožto samouk začala učit, když mi bylo myslím 18. Takže už je to asi pět let.

Díky své práci můžete japonštinu využívat na denní bázi, prozradíte nám, jak jste se k práci servírky v restauraci Katsura dostala?

Konkrétně do Katsury mě před dvěma lety doporučila japonská kamarádka, která tam v té době pracovala. Nicméně od dvaceti let jsem pracovala i ve dvou jiných japonských restauracích, kde jsem postupně získala spousty a spousty kontaktů, díky kterým teď pracuji i jako tlumočnice, či průvodkyně. Dělám hodně různých prací spojených s japonštinou, za což jsem velice vděčná.

Odhadnete kolik procent hostů v Katsuře tvoří Japonci?

Řekla bych, že je to tak kolem 80%. Opravdu bývají večery, kdy tam zákazníky z jiné země neuvidíme.

Co si japonští hosté nejčastěji objednávají?

Co se týče jídla, které si dělí mezi sebou, tak jsou to určitě sojové boby „Edamame“, tofu s maličkými sardinkami a jarní cibulkou „Jako Negi Yakko“, salát s mořskými řasami wakame, smažený hovězí jazyk „Gyútan Shioyaki“, smažené čínské plněné taštičky upravené po Japonsku „Yaki Gyóza“, či nasládlou vaječnou omeletu „Dashimaki Tamago

Na závěr si většinou každý objedná jídlo pro sebe. Nejčastěji je to Rámen, kari s rýží „Karé Raisu“, nudle s omáčkou podávané za studena „Zaru Soba“, či misku rýže pokrytou vepřovým řízkem „Katsudon

Chovají se japonští hosté jinak než čeští?

Možná to bude prostředím, které je pro ně domácké, ale určitě bych řekla, že jsou mnohem uvolněnější. Je vidět, že tam upustí do veškerého stresu a večer si tam očividně užívají. Na druhou stranu, v českém podniku jsem nikdy nepracovala, takže z pohledu servírky nedokážu přesně určit, jestli se třeba Češi v typické hospodě chovají podobně. Každopádně v drtivé většině jsou opravdu velice milí a přátelští.

Dávají Japonci přednost českému, nebo japonskému pivu?

Určitě českému! Naše pivo milují. Japonské si dají jen velmi zřídka.

A co spropitné? V Japonsku není příliš zvykem jej dávat, aklimatizují se japonští hosté na české poměry?

Řekla bych, že se to dost liší člověk od člověka. Někteří spropitné nechávají, někteří i přestože už tu žijí mnoho let, tak spropitné nenechávají. Na druhou stranu někdy nás překvapí, jak štědří dokáží být.

Které japonské jídlo a pití byste potenciálním českým návštěvníkům doporučila?

Českým návštěvníkům většinou jako předkrm doporučuji právě onu kostku tofu „Jako Negi Yakko“, dále například avokádo promíchané se syrovým tuňákem a sojovou omáčkou „Maguro Avokado Wasabi Shoyu-ae“, či krevetovou tempuru. Ze salátů pak ten s wakame. Jako polévku většinou doporučuji Miso.

Jako hlavní jídlo pak např. kuřecí, nebo lososové teriyaki s rýží, nebo vepřový řízek po japonsku „wafú tonkatsu“ s typickou tonkatsu omáčkou.

K pití pak většinou nabízím čaj, jogurtový sladký nápoj „Calpis“, japonské rýžové víno, nebo klasicky pivo. U českých zákazníků, ale většinou vyhraje právě čaj.

Navštívila jste několik japonských měst, co Vás při cestách nejvíc zaujalo?

Všechno šlape jako hodinky!! Ne vážně, to mě dostalo. Nemluvím jen o dopravě, která je tím pověstná, ale i jinými službami. Například to, že vás všude vítají nahlas a s úsměvem, v obchodech vám řeknou, jakou částku si od vás berou, kolik vám tedy vrátí, to jak váš nákup automaticky dají z košíku na pás a následně do tašky, kterou (pokud jde o oblečení) třeba ještě zalepí. Všechno je tam ohromě pohodlné a vůbec dovedené takřka k dokonalosti.

Co říkáte na koncept Maid café, pracovala byste v takovém podniku?

Párkrát jsem si od zákazníku vyslechla, že bych v Maid café měla pracovat. :)) Co se konceptu týče, beru ho jako jednu ze„zvláštních“ stránek japonské kultury, určené pro specifickou sortu lidí. Není náhodou, že většinu Maid Café v Tokiu najdete právě na Akihabaře, která je pověstná obchody zaměřené na milovníky mangy, her, anime a vůbec japonské popkultury. Do takového prostředí se myslím i hodí.

Co se práce týče; a víte, že bych si to možná i zkusila? Pracovat delší dobu ne, ale zkušenost by to byla zajímavá. Jen to křepčení na pódiu si nedokážu představit. :))

Díky za milý rozhovor a naviděnou v Katsuře. 🙂