Rónin – román založený na zenové básni

Máte rádi filmy Quentina Tarantina? Láká Vás příběh, ve kterém není nouze o těla přeťatá vedví, useknuté hlavy a potoky krve? A to vše navíc se zenovým podtextem? Pak Vás jistě zaujme americký román Rónin.

Rónin bez příčiny

Spisovatel William Dale Jennings se při psaní Rónina údajně inspiroval zenovou básní. Úvod knihy přináší poměrně brutální výčet činů hlavního hrdiny. Tím je rónin, tedy samuraj bez pána. Putuje krajem, nelítostně útočí na bezbranné vesničany i mnichy, po cestě znásilňuje a vlastně ke svým činům nemusí mít ani záminku. Žene ho dojem, že si může dělat, co se mu zlíbí.

Kniha Rónin má 144 stran.
Kniha Rónin má 144 stran.

Jednoho dne se rozhodne opět vstoupit do služeb japonského aristokrata a stane se tak z rónina samurajem. Na jeho divoké povaze to ale nic nemění. Když zjistí, že se jej manželka zaměstnavatele straní, rozhodne se pro činy, které přesáhnou pomyslnou hranici. Opět se stává róninem a vyprávění se zaměřuje na syna jedné z jeho obětí. Ten trénuje dlouhé roky, aby se pomstil a ztrestal nadutého rónina.

Zenová legenda a zamyšlení

Tím se ale dostáváme k tomu, že příběh byl inspirován zenovou básní. Konec vůbec není přímočarý, ani jednoznačný. Knihou se táhne myšlenka, že se mnohdy soustředíme na svůj cíl, ale už neuvažujeme o tom, co si počneme, až jej dosáhneme. V tomto ohledu mi kniha připomínala publikaci zcela odlišného žánru, Syndrom velkého vlka. Na druhou stranu, brutalita, s níže se setkáváme hlavně v první částí knihy, připomíná scény z filmu Kill Bill. Kdo ví, možná se jednou Quentin Tarantino příběhem z japonského prostředí inspiruje stejně v případě Lady Snowblood.