Křesťanství v Japonsku

V průběhu novověku se křesťanští misionáři snažili rozšířit svou víru na nových územích. Zatímco v Jižní Americe byli úspěšní, o Japonsku se to říci nedá. Prvotní úspěchy byly rychle zmařeny vládními zásahy. V současnosti je v Japonsku méně než 1% křesťanů. 

Katolická misie v Japonsku

Nejznámějším misionářem spojeným s japonskou historií je František Xaverský. Jezuitský kazatel připlul do Japonska v roce 1549. Misii mu stěžovala řada věcí. Problematická byla nedostatečná znalost japonštiny, odmítnutí audience u císaře i šóguna i nedůvěra Japonců k některým křesťanským myšlenkám. I přesto se začaly dostavovat prvotní úspěchy. Odhaduje se, že ke konci 16. století až 300 000 Japonců konvertovalo ke křesťanství (včetně několika daimjó – vládcové provincií). Centrem nové víry bylo Nagasaki. Převážná většina obyvatel tohoto města se řadila mezi křesťany.

Zákaz křesťanství v Japonsku

Na začátku 17. století situaci zkomplikoval vliv Holanďanů a Angličanů, kteří připlouvali do Japonska. Jednalo se totiž o protestanty, a tak se japonští křesťané rozhodovali, jestli se chtějí přiklonit k tomuto směru víry, a nebo ke katolictví. Rapidní změna přišla s nastupujícím šógunátem Tokugawa. Mocný Tokugawa Ieyasu si všiml nového trendu v náboženství a usoudil, že by mohl narušit jednotnost Japonců. Křesťanství bylo zakázáno a japonští křesťané si volili mezi zřeknutím se víry, nelegálním vyznáváním křesťanství potají a perzekucí v případě, že by se svého náboženství veřejně nezřekli. Do japonské křesťanské historie vstoupila řada mučedníků, kteří byli kvůli své víře ukřižováni. O vykreslení tohoto složitého období se pokusil například James Clavell v knize Šógun.

Náboženská svoboda a křesťanské svátky v Japonsku

Společně s procesem reforem v období Meidži byla v roce 1871 uzákoněna i náboženská svoboda. Křesťanské komunity byly opět legalizovány, ale převratná změna ve víře Japonců nenastala. V současnosti se mezi křesťany řadí méně než 1% obyvatel. I přesto se v Japonsku slaví řada svátků vycházejících z křesťanské tradice. Jedná se například o Vánoce, Valentýn či Velikonoce. Oslavy jsou ale spojeny spíše s komerční stránkou věci, nežli duchovní.