Kobe hovězí aneb „The Plánička systém“

Na naší cestě z Hirošimi do Kyota nás čeká přestup v Osace. Dle plánu dorážíme do „kuchyně říše“, jak se městu kdysi přezdívalo, na večer. Je skoro čas večeře, a tak se přesouváme metrem do stanice Namba. Kde jinde bychom si měli dát něco k jídlu než v Dotonbori. Tentokrát ignorujeme lákavé vůně venkovních stánků s takoyaki a yakitori. Míjíme podniky se sushi, nudlemi i krabími specialitami. Zastavujeme pouze u poutačů restaurací, které nabízejí Kobe hovězí. Nejdražší, nejznámější a údajně nejchutnější hovězí na světě.

Jako Kobe hovězí je označované maso krav a býčků plemene wagyu, které se narodili a byli vykrmeni na farmách v prefektuře Hyōgo, jejímž hlavním městem je právě Kobe. Toto plemeno se vyznačuje masem s výrazným mramorováním a velmi vysokým poměrem tuku ke svalovině. Čím je tukové mramorování výraznější a hustší, tím je maso kvalitnější, chutnější a také samozřejmě dražší. Místní farmáři jako by se při péči o svá zvířata inspirovali slavnou českou komedií Slunce, seno, jahody. The Plánička systém ve svých podmínkách pouze nepatrně vylepšili. Zvířata nejen že poslouchají vážnou hudbu, pro posílení chuti k jídlu a zlepšení zažívání se do jejich krmení přidává pivo či silnější saké. Na některých farmách se údajně skot také masíruje, jako prevence ochabnutí svalů.

Asi po půl hodině si konečně vybíráme restauraci s přijatelnějšími cenami. Obsluha nás zavede k volnému stolu s vestavěným grilem uprostřed a vzápětí nám přináší menu v angličtině. Očima prolétávám fotografie s talíři a pečlivě vyskládanými kousky hovězího masa. Není snadné si něco vybrat. Bojuji s cenou a dlouholetou nesnášenlivostí k příliš tučnému masu. Nakonec volím zlatou střední cestu. Menu s třemi druhy různě prorostlého masa. Zatímco můj přítel se odvážně vrhá do obdobného, ale tučnějšího talíře. Po vzoru hostů z vedlejšího stolu cinkáme na zvonek a v cuku letu si objednáváme večeři u obsluhy. Netrvá to dlouho a na stole nám přistane talíř s umě naaranžovanými tenoučkými kousky masa. „Tak tohle je steak jaký svět neviděl.“ pronesu pobaveně při pohledu na naše meníčka. Tentokrát pravděpodobně nepůjdeme spát s těžkým pocitem v břiše, ale s tím jsme již dopředu počítali. Na boku stolu zapínáme hořák grilu a na rošt pokládáme první kousky masa. Plátek okamžitě zasyčí a mně se začínají sbíhat sliny. „Jaké to asi bude? Bude to opravdu nejlepší hovězí v mém životě?“ pomyslím si, zatímco sleduji, jak ze scvrkávajících kousků odkapává šťáva a zvedá se nezaměnitelný kouř a vůně grilovaného masa. Hovězí z grilu sundavám ještě mírně narůžovělé, tak jak ho mám ráda. S velkým očekáváním vkládám první kousek do úst a… páni! Nedokážu ani zdaleka popsat tu chuť. Šťavnaté, křehké, dokonalé! Už jsem pár opravdu skvělých steaků měla, ale tohle je ještě o několik tříd lepší. Nikdy jsem u stolu nebyla tak potichu jako právě teď. Nemohu si vynachválit dokonce i nejtučnější kousek masa ze svého menu. Nadšeně přidáváme na rošt další a další plátky hovězího a nedočkavě ho otáčíme. Oba talíře jsou rychle prázdné a tak opět cinkáme na zvonek a objednáváme ještě jeden. Vždyť to je možná naposledy na dlouhou dobu, kdy si tento porkm bohů dáváme. Japonci si svého Kobe hovězí cení natolik, že ho zakázali vyvážet a tak nám do další dovolené nezbude nic než pouze vzpomínky na syčení masa, vůni kouře a chuť, kterou již nikdy nic nepřebije.

Výjimečně jedna dobrá rada na závěr. Pokud jste v Japonsku a máte možnost dopřát si alespoň jeden gastronomický zážitek, zapomeňte na rybu fugu, toro sushi nebo hranatý meloun. Dejte si Kobe hovězí, to nejlepší maso jaké svět nabízí. Nebudete litovat!

Autorka: Hana Tvarohová

P.S. A ještě menší doplněk ode mě. Pokud patříte stejně jako já mezi vegetariány či vegany, nevěšte hlavu, pochoutek bez masa si lze v Japonsku užít také spoustu – například mochi, umeboshi, gyozu, nudle soba či pořádnou japonskou snídani. 🙂 Katka