Katakana – abeceda bez které se cizinec v Japonsku neobejde

Japonskou hiraganu jsme si představovali v minulém článku. Dnes nás čeká seznámení se s katakanou, tedy druhou abecedou japonštiny, bez které se v běžné komunikaci zvláště jako cizinci neobejdete.

V katakaně i hiraganě naleznete stejný systém. Pomocí znakového písma můžete napsat slabiky (ka, sa, ta, ma,…) a nebo samohlásky (a, i, u, e, o). Výjimkou je opět písmeno N, které může stát samostatně na rozdíl od ostatních souhlásek, jež jsou vázané na samohlásky.

Kdy použít katakanu

Lámete si hlavu nad tím, k čemu je tedy dobré mít 2 abecedy, kterými se dají napsat totožná písmenka? Vězte, že i Japonci by asi nevěřícně sledovali naše malá a velká písmena. Zatímco my využíváme velkých samohlásek a souhlásek v případě začátků vět či jmen a příjmení, japonská katakana má taktéž v japonštině své místo.

V první řadě se v japonštině katakanou píší slova přejatá z cizích jazyků. Jedná se tak zpravidla o technické výrazy pocházející z angličtiny, ale naleznete zde i slova pocházející z čínštiny, španělštiny či holandštiny.

Puraha alias Praha v japonštině

Pomocí katakany pak můžete napsat i nejaponská města, názvy hor či řek. Jak jsme si vysvětlili v minulém článku, japonština využívá systému slabik. Jak bude české slovo znít v japonštině si tak mnohdy můžeme sami odvodit tím, že si jej převedeme do slabičného systému. Z našeho hlavního města tak namísto Prahy bude Puraha.

Tato japonská abeceda se také využívá v případě vědeckého názvosloví. Botanická jména rostlin či odborné názvy zvířat proto můžeme často taktéž spatřit napsané katakanou. Za pomocí stejných znaků Japonci popisují i takzvaná onomatopoeia. Tedy citoslovce, jako je haf či mňau.

Cedule s katakanou.

A zase ty výjimky

Kromě názvů cizích míst se za pomoci katakany dají přepsat i česká jména. Pokud se jmenujete Jan, Hana či Dana, nebudete mít s transkripcí příliš velké problémy, neboť tato slova odpovídají systému japonské abecedy. Pokud máte složitější jméno, budete muset improvizovat. Ze jména Petr tak můžete vytvořit v japonštině například Peteru.

Toto ale není konečný výčet situací, kdy se můžete setkat s užitím katakany. Nalezli-li jste text, ve kterém je tímto písmem napsán text, ačkoliv se podle Vás nejedná ani o jméno, přejaté slovo či citoslovce, pak se může stát, že se autor uchýlil k využití této japonské abecedy jen z toho důvodu, že chtěl danou pasáž textu zdůraznit. Zatímco my se uchylujeme ke kurzívě, podtrhávání či ztučnění písmen, Japonci ke kladení důrazu využívají právě katakanu.

Japonská „abeceda“ – katakana

Abyste si udělali představu o tom, jak katakana vlastně vypadá, uvádím níže její výčet. Vždy uvidíte latinkou psaný český přepis a vedle japonštinu.

a ア ka カ sa サ ta タ na ナ
i イ ki キ shi シ či チ ni ニ
u ウ ku ク su ス cu ツ nu ヌ
e エ ke ケ se セ te テ ne ネ
o オ ko コ so ソ to ト no ノ
ha ハ ma マ ya ヤ ra ラ wa ワ
hi ヒ mi ミ ri リ 
fu フ mu ム yu ユ ru ル 
he ヘ me メ re レ 
ho ホ mo モ yo ヨ ro ロ 

n ン

Výše je základ, který byste se měli naučit v prvním kroku. Pokud jste se již učili hiraganu, tak jste si jistě povšimli, že se jedná prakticky o ty samé samohlásky, slabiky a souhlásku. Vzhledem k tomu, že katakana se používá na přepis slov z cizích jazyků, existuje celá řada možných kombinací. Níže uvedu další část katakany, která se běžně v textech objevuje. Pokud se naučíte i tu, případné další variace si odvodíte díky znalosti předchozích.

ga ガ za ザ da ダ ba バ pa パ
gi ギ ji ジ dži ヂ bi ビ pi ピ
gu グ zu ズ zu ヅ bu ブ pu プ
ge ゲ ze ゼ de デ be ベ pe ペ
go ゴ zo ゾ do ド bo ボ po ポ

kya キャ ša シャ ča チャ hya ヒャ pya ピャ
kyu キュ šu シュ ču チュ hyu ヒュ pyu ピュ
kyo キョ šo ショ čo チョ hyo ヒョ pyo ピョ

gya ギャ ja ジャ nya ニャ bya ビャ mya ミャ
gya ギュ ju ジュ nyu ニュ byu ビュ my ミュ
gyo ギョ jo ジョ nyo ニョ byo ビョ myo ミョ
rya リャ ryu リュ ryu リョ (ja) ヂャ (ju) ヂュ

Lačníte dále po znalostech? Následujícím krokem je naučit se japonské znaky (kandži). To už je ale běh na dlouhou trať, takže je dobré si ujasnit vlastní motivaci, abyste brzy nepřišli o elán. 🙂