Kappa – japonský vodník

Možná Vás stejně jako mě zaujal tvor z předešlého článku o Kamikoči (Kamikōchi). Původně jsem chtěla pár vět o tomto Japonském vodníku přidat přímo do cestopisu. Nakonec jsem si však řekla, že je škoda nevěnovat Kappovi samostatný článek. A tady je…

Jak vypadá mýtický Kappa

Kappa (河童, „říční dítě“), jinak také nazývaný Kawataró (川太郎, „říční kluk“) nebo Kawako (川虎, „říční dítě“), je jókai z Japonského folklóru. Obývá rybníky, jezera a řeky v západní části Japonska a Kjúšú. Jméno „kappa“ vzniklo kombinací slov „kawa“ (řeka) a „wappa“ (jedna z variant slova „warawa“ – dítě). Existuje však více než osmdesát dalších jmen spojených s výskytem tohoto tvora v různých oblastech. A tak jako se liší jména, je rozdílný také jeho vzhled. Všichni se však přibližně shodují na tom, že je vysoký asi jako desetileté dítě. Má lidský hlas, černé vlasy kulaté oči, dlouhý nos či zobák, želví krunýř, svalnaté končetiny s plovacími blánami mezi prsty a hlavně prohlubeň na temeni hlavy, ve které nosí neustále vodu, pokud je na souši. Tato malá kaluž dodává kappovi nepředstavitelnou sílu. Je také zároveň zdrojem jeho životní energie a jakmile o vodu přijde, musí se okamžitě vrátit pod hladinu.

Nebezpečná japonská příšerka

Kappa je obvykle vnímáný jako rozpustilý výtržník nebo podvodník. Jeho žertíky mohou být relativně nevinné, častěji však vystupuje jako ten, kdo topí lidi a zvířata (nejčastěji krávy a koně), unáší děti a dokonce znásilňuje ženy. Neštítí se ani jíst lidské maso. Oblíbenou pochoutkou jsou pak játra a střeva, která zapíjí jak jinak než krví. Největší delikatesou je pro kappu jakási malá kulička masa, tzv. širikodama (尻子玉). Nejčastěji se uvádí, že je to zhmotnělá duše, která se překvapivě nachází v konečníku. Když není po ruce žádný člověk ani zvíře, pochutnává si vodník na okurkách, případně baklažánech a melounech. Pokud věnujete tomuto tvorovi okurku s vyrytým jménem vaší rodiny či jiných milovaných osob, je zde velká pravděpodobnost, že budou před jeho útoky nějakou dobu chráněni. Některé matky dokonce házely do vody okurky vždy, než se šly jejich děti koupat, aby je tak ochránily před útokem kappi.

Setkání s Kappou

Jestliže při svých cestách po Japonsku narazíte na kappu, existuje několik způsobů, jak se zachránit. Nejbezpečnější je hluboká úklona. Vodník je přímo posedlý zdvořilostí, takže Vám pozdrav opětuje, čímž ztratí vodu v prohlubni na hlavě. Jestliže mu do ní vodu opět nalijete, tak Vám splní přání nebo Vám bude na věky sloužit. Druhá možnost spočívá v tom, že kappu vyzvete ke splnění nějakého nemožného úkolu. Jste-li opravdový silák, můžete místo úkolu vyzvat tvora k zápasu sumo. Ten však opět slouží jen jako záminka k úkloně. Zahnat tvora zvládnete také pomocí předmětů ze železa, sezamu a zázvoru, ke kterým chová silnou averzi.

Vzhůru na výlet i za deštivého dne do hlubin Kamikoči, kde žije mýtický Kappa.

Kde se Kappa vzal v japonské tvořivosti?

Existuje několik teorií o vzniku legendy o kappovi. Někteří lidé se domnívají, že předlohou tohoto tvora je velemlok Japonský, agresivní mlok, který chytá svou kořist silnou čelistí. Jiné teorie naznačují, že vodní monstrum je dnes již vymřelá japonská vydra říční. Ta ve vzpřímeném postoji mohla opilým lidem připomínat jakousi humanoidní bytost.

Kappa dnes – turistický symbol a inspirace pro suvenýry

S příchodem moderní doby změnil kappa styl svého života. Začal se živit poctivě jako strážce národních parků a stal se tváří celé řady hraček, suvenýrů i běžných výrobků. Přesto i dnes můžeme v některých japonských městech a vesnicích narazit na cedule varující před výskytem kappy v blízkých vodách.

Roztomilé suvenýry zelené barvy typické pro oblast Kamikoči.

Na závěr přidávám příběh o Kappě z Fukiury:

V dřívějších dobách kappa často trápil vesničany z Fukiury. Jednou vylezl kappa z řeky na břeh, kde stála kráva přivázaná ke stromu. Kappa se k ní zezadu přitočil a zkusil jí protáhnout paži řitním otvorem, aby dosáhnul až na jazyk a mohl ho krávě vytrhnout. Krávu to poplašilo a dala se do běhu kolem stromu, přitom namotávala provaz na kappovu ruku. Rolník, který pracoval na blízkém rýžovém poli, to uviděl a rozběhl se tam. Kappa se bál, že ho muž chytí, a tak se snažil uprchnout za každou cenu tak zoufale, až se mu paže, pevně omotaná provazem, odtrhla od ramene a spadla na zem. Rolník ji zdvihl a odnesl domů.

V noci přišel kappa k rolníkovu domu a prosil: „Vrať mi, prosím, moji paži, kterou jsi dnes vzal. Pokud mi ji nedáš do tří dnů, už mi nepřiroste k rameni.“ Hned potom odešel, ale vrátil se druhou noc a opakoval tutéž prosbu, a stejně tak třetí noc. Žadonil tak úpěnlivě se slzami v očích, až ho bylo rolníkovi líto, a řekl mu: „Slíbíš nám, že už nebudeš škodit lidem z vesnice, ani dětem, ani dospělým? Vrátím ti tvou paži, pokud dodržíš svůj slib do té doby, dokud se nerozpadne zadnice támhle toho kamenného Džizó.“

Kappa to slíbil a dostal zpátky svou paži. Potom chodil každou noc ke kamenné soše Džizóa a zkoumal, jestli už se jeho zadek rozpadá. Byl však zklamán, neboť kamenný zadek odolával, i když na něj kappa stříkal své výkaly. Nakonec to musel vzdát.

I dnes slyší lidé někdy v létě hlas kappy, vycházející z vody: „Nepouštějte děti na břeh, návštěvník právě přichází.“ Tím dává kappa z Fukiury varování před kappou z Kawadžiri, který není vázán žádným slibem. Říká se, že od té doby se žádné dítě z vesnice neutopilo ani v řece, ani u mořského pobřeží.

Autorka: Hana Tvarohová

 

1 komentář u „Kappa – japonský vodník

  1. Na Kappu jsem byl připravený a měl jsem fotoaparát ve stálé pohotovosti. Bohužel, bez úspěchu. Nebo bohudík? 🙂 Moc pěkně zpracovaný článek, díky za něj.

Komentáře nejsou povoleny.