Japonská jména a příjmení

Zatímco v Česku byla příjmení povinně zavedena pro všechny obyvatele za vlády Marie Terezie, v Japonsku došlo k podobné reformě o století později v období císaře Meidži. Která příjmení jsou mezi Japonci nejčastější? Jak vznikla? To a další se dočtete v článku.

Historie japonských příjmení

Před érou reforem meidži, kdy byla plošně zavedena příjmení pro všechny obyvatele Japonska, si běžní Japonci vystačili s jednoduchým systémem. Pokud bylo potřeba od sebe rozlišit jednotlivé obyvatele, použil se k jejich křestnímu jménu přídomek v podobě názvu místa odkud pocházeli (například vesnice Yamato). Jednalo-li se o obchodníka, dostal jako identifikátor označení svého obchodu. U rolníků fungoval systém rozlišování na základě jména otce (například Hiro, syn Džira).

Zákon z roku 1898 tomuto učinil přítrž a všichni Japonci museli mít příjmení. Obyvatelům Japonska byla při jejich výběru ale ponechána velká volnost. Někteří použili jméno, které se historicky pojilo k jejich rodu, další zašli za šintoistickým či buddhistickým knězem a nechali si od něj příjmení vybrat, jiní si přízvisko vymysleli prostě sami dle osobních preferencí. Výsledkem je, že dnes v Japonsku existuje okolo 100 000 rozličných příjmení, u kterých je mnohdy potřeba si ověřit správné čtení s jejich nositelem.

Nejčastější japonská příjmení

Pokud bychom v Japonsku hledali obdobu našich Nováků a Dvořáků, skončili bychom u zjištění, že 3 nejčastější příjmení jsou  Sató (佐藤), Suzuki (鈴木) a Takahaši (高橋). Jestliže jste sledovali případy inspektora Clouseau v sérii filmů Růžový panter, jistě si vybavíte jeho společníka jménem Kató. Toto příjmení se řadí do skupiny japonských slov s koncovkou tó či dó. Jejich nositelé s oblibou odvozují jejich původ k samurajům. Dalšími příklady z této kategorie jsou Kondó či Sató.

Další častá příjmení obsahují znaky (kandži) spojené s každodenností Japonců 19. století. Jedná se například o výrazy pro rýžové pole (ta, 田 ), vyjádření místa uprostřed ( naka, 中) či slova vesnice (mura, 村). Jména obsahující alespoň jeden z těchto znaků jsou Tanaka, Nakamura, Okamura či Muranaka.

Japonská jména a příjmení dnes

Japonci píší jméno a příjmení opačně než my (Novák Jan, nikoliv Jan Novák). Při výběru křestního jména si rodiče nevybírají z kalendáře tak jako Češi. Skládají dohromady povolené znaky a složí z nich jméno dle své preference. Například u děvčat je časté vybírání koncového znaku ko (子). Potkáte tak řadu Japonek jménem Yoko, Keiko či Masako.

Rodiče mají při tvorbě jmen relativní volnost, mohou vybírat z více než 2000 japonských znaků (kandži). I tady jsou ale omezení, nelze si vybrat kontroverzní slova spojená s negativními konotacemi (například Akuma – 悪魔 = ďábel). Podobná omezení platí i v Česku a jsou jistě na místě.

I ve světě japonských příjmení platí výjimka, členové císařské rodiny příjmení nemají. Pokud se rozhodnou vzdát se svého postavení, obdrží příjmení od císaře, aby se tak mohli zařadit mezi běžné Japonce.

Obtížnost čtení a trendy

Problematičnost toho, že správné čtení některých japonských jmen a příjmení se nedá snadno vyvodit, aniž by člověk získal správnou výslovnost od jeho nositele, je řešena v japonské společnosti rozličnými způsoby. Je zvykem, že například v telefonním seznamu u příjmení naleznete i furiganu, tedy drobné japonské písmo objasňující správné čtení znaků. Každý Japonec musí mít také přepis svého příjmení do latinky uvedený ve svém pasu.

Trendem v současné japonské společnosti je obzvláště u japonských umělců, kteří jsou známí i za hranicemi Japonska, používání přepisu svého příjmení do katakany. Tento druh japonského písma se standardně používá pro transkripci jmen cizinců, příjmení tím tedy získává kosmopolitní nádech.