Japonská bojová umění

Možná se Vám v dětství také líbil film Karate kid. A nebo jste se fascinovaně dívali na napínavé příběhy plné tajemných nindžů ovládajících nindžucu. Kdo ví… V každém případě se dnes podíváme na výčet bojových umění, která pocházejí z Japonska. Stranou necháme iaidó, kterému jsme se již věnovali. 

Když se řekne japonský bojovník, většina z nás si asi představí samuraje. Ano, právě od této vrstvy společnosti pochází řada bojových umění, kterou dnes praktikují školy na celém světě. Na druhou stranu historický zákaz nošení zbraní pro běžné obyvatele způsobil, že se vyvinula i řada směrů vyučujících obranu či útok beze zbraně.

Aikido a judo

Začneme-li abecedně, první na řadě bude aikido (合気道). Ústředním motivem je myšlenka neagresivity. Žáci tohoto sportu se zdokonalují v technice pádů, pracují s dechem a vylepšují celkovou motoriku. Zájemci se mohou zaměřit i na cvičení s dřevěným mečem (bokken) či tyčí. Jak tomu bývá u řady japonských směrů, nejde jen o fyzické zdokonalení, směr je úzce propojen s filosofií a celkovou snahou o harmonii.

Další klasikou známou v našich končinách je bezesporu judo (džudo, 柔道). Sport asi netřeba blíže popisovat, neboť je přítomen i na letních olympijských hrách, kde se soupeří v několika kategoricíh od superlehké až po těžkou váhu.

Karate a kendo

Dalším notoricky proslulým druhem je karate (空手). To bylo zpopularizováno zejména ve filmech 20. století jako je Karate kid, Krvavý sport, Cesta draka či Street Fighter. Popularitu tohoto sportu dokládá i to, že Světová organizace karate (zkratka WKF) má více než 10 milionů členů.

Karate - ukázka na festivalu Akimatsuri Praha.
Karate – ukázka na festivalu Akimatsuri Praha.

Dalším uměním, které si můžete vyzkoušet i v českých tělocvičnách, je kendo (剣道). Jde o boj s meči (obvykle bambusovými) v ochranné výstroji (včetně krytu hlavy). V tomto případě se opět žáci neučí jen soubor seků či postojů, ale mohou se dozvědět více i o morálce, filosofii či etiketě.

Nindžucu a sumó 

Umění nindžů alias nindžucu (ninjutsu, 忍術) bylo původně koncipováno jako speciální výcvik pro vybrané jedince, kteří byli předurčeni pro nebezpečné úkoly od špionáže až po vraždy na objednávku. V dnešní době ještě působí několik škol tohoto druhu umění, ale museli jej samozřejmě patřičně upravit, aby odpovídalo dnešní realitě.

Oproti tomu sumó (相撲) je stále živý sport, který je divácky populární. Snad každý někdy viděl zápas odehrávající se v kruhovém ringu, kde mezi sebou soupeří statní zápasníci snažící se nabořit sokovu rovnováhu. Sumó turnaje stále probíhají a bez zajímavosti není ani to, že mezi sumisty působil i Čech, Pavel Bojar, známý pod jménem Takanoyama Shuntarō.