Hiragana – základní japonské písmo

Uvažujete-li o učení se japonštiny, začněte s hiraganou.

Japonci používají 3 druhy písma a právě toto je nejjednodušší a nejčastěji používané. Ať už chcete pouze více rozumět oblíbenému manga komixu, a nebo chcete vést diskuse s Japonci, nyní je ten správný čas pro start studia.

Hiragana se skládá ze 46 znaků. Jakmile se je naučíte, budete schopni napsat v podstatě jakékoliv japonské slovo. Zároveň když si zapamatujete tuto abecedu, nebudete mít pravděpodobně problém s rozeznáním toho, která slova jsou japonská a která čínská.

A, ka, sa, ta

Začít s učením cizího jazyka nebývá nikdy jednoduché, zvláště pak v případě kdy se jedná o exotický asijský jazyk, s nímž se v běžném životě žák příliš nesetkává. Pilný zájemce o japonštinu si tedy může ulehčit první kroky tím, že se vžije do role japonského školáka. Malí Japonci totiž ve školách začínají právě s učením se hiragany. Dětské knihy či manga komixy určené těm nejmenším bývají napsány právě tímto písmem.

Stejně jako naše abeceda začíná písmenem A, i ta japonská má na prvním místě tuto samohlásku. Zde ale podobnost končí. Zatímco my pokračujeme samostatnou souhláskou B, v japonštině následuje řada ka, sa, ta. Již zde si tedy můžete povšimnout typického jevu japonštiny. Namísto souhlásek v ní naleznete slabiky.

Jak poznat japonštinu

Zamýšlíte-li se nad tím, zdali je to či ono slovo japonské, analyzujte ho, zdali odpovídá slabičnému systému. V japonštině existují pouze samostatné samohlásky A, I, U, E, O. Souhlásky samostatně neuvidíte, vždy se drží samohlásek (ka, ki, ku, ke, ko). Výjimkou je písmeno N, to jako jediné ze souhlásek může vytvářet samostatný lingvistický jev.

Jakmile začnete o tomto jevu přemýšlet, odkryje se Vám celá řada japonských slov, která pronikla i do našich končin. Kawasaki, Murakami, Kurosawa, origami či tamagoči, to všechno jsou prvky japonštiny, se kterými se setkáváme v běžném životě.

Anglická versus česká transkripce japonštiny

Před tím než se začnete učit japonštinu a napíšete své první japonské znaky, měli byste si vybrat mezi anglickou a českou transkripcí. Zatímco v české verzi psaní japonské výslovnosti naleznete slovo suši, v anglické pak sushi. Obdobně je tomu například i u slova oča (ocha), které znamená čaj. Záleží jen na Vás, zdali dáte přednost české transkripci, a nebo raději té anglické, díky níž snadněji naleznete slovíčka v internetovém prostředí.

Japonská „abeceda“ – hiragana

Abyste viděli, jak v praxi hiragana vypadá, uvádím níže latinkou napsané české čtení a vedle příslušný přepis do japonštiny.

a あ ka か sa さ ta た na な
i い ki き ši し či ち ni に
u う ku く su す cu つ nu ぬ
e え ke け se せ te て ne ね
o お ko こ so そ to と no の
ha は ma ま ya や ra ら wa わ
hi ひ mi み ri り
fu ふ mu む yu ゆ ru る n ん
he へ me め re れ we ゑ
ho ほ mo も yo よ ro ろ wo を

n ん

Tohle je základ, který je potřeba se naučit. Jakmile budete mít výše uvedené slabiky, samohlásky a souhlásku zvládnuté, obvykle se učí následující řady.

ga が gi ぎ gu ぐ ge げ go ご
za ざ dži じ zu ずze ぜ zo ぞ
da だ či ぢ dzu づ de で do ど
ba ば bi び bu ぶ be べ bo ぼ
pa ぱ pi ぴ pu ぷ pe ぺ po ぽ

Pak je třeba naučit se další část. Snad Vás uklidním tím, že se jedná o hiraganu, kterou uvidíte v japonských slovech méně často, než výše zmíněné.

kya きゃ kyu きゅ kyo きょ
ša しゃ šu しゅ šo しょ
ča ちゃ ču ちゅ čo ちょ
nya にゃ nyu にゅ nyo にょ
hya ひゃ hyu ひゅ hyo ひょ
mya みゃ myu みゅ myo みょ
rya りゃ ryu りゅ ryo りょ
gya ぎゃ gyu ぎゅ gyo ぎょ
dža じゃ džu じゅ džo じょ
bya びゃ byu びゅ byo びょ
pya ぴゃ pyu ぴゅ pyo ぴょ

Jak už jste si asi všimli, klíčový je první odstavec hiragany. Zbytek vzniká prakticky jen kombinací či přidáním drobných znaků. Rozhodnete-li se vrhnout se do studia hiragany, věřím, že to bez problému zvládnete. 🙂 Krok 2 je pak katakana.