Gejša – symbol Japonska a předmět spekulací

Být hostem na večírku, kde se o zábavu starají gejši, to je nedosažitelný sen pro mnoho cizinců, ale i Japonců. Nejčastější překážkou bývá nedostatek financí a absence správných kontaktů, které by zajistily pozvánku na podobnou akci. Na druhou stranu se tak jedná o zážitek, který je pro mnohé zastřen rouškou tajemství a nechává prostor pro představivost.

Gejši – společnice a umělkyně

Krásné kimono, extravagantní pás obi, dřevěné sandály geta, bílá tvář a rtěnkou zvýrazněné drobné rty, to jsou poznávací znaky, které si mnoho lidí vybaví při vyslovení slova „gejša“. Krásky bavící hosty hrou na hudební nástroje, tancem či zpěvem jsou jedním ze symbolů  Japonska.

Samotné slovo gejša (芸者) je v japonštině složeninou znaků pro umění a osobu, která vykonává činnost. Z těchto důvodů jsou gejši někdy označovány jako umělkyně. Není se také, co divit, léta se zdokonalují například ve hře na šamisen, japonské kaligrafii či čajovém obřadu.

Spojitost gejš s prostitucí?

Japonci se dlouhodobě ohrazují proti představě cizinců, že gejši jsou luxusními prostitutkami. Důvody tohoto dojmu je třeba hledat v minulosti. Předchůdkyně gejš bývají řazeny do doby, kdy v Japonsku existovaly tzv. čtvrti rozkoše. Tedy místa, kam Japonci chodili za zábavou v období šógunátu Tokugawa. V těchto prostorách působily i ženy, které vystupovaly jako herečky a tanečnice v představeních a zároveň poskytovaly erotické služby. Postupem času u některých převážila specializace na umění. V 18. století se objevily první gejši jako takové.

Vnímání gejš ve světě zkomplikovalo poválečné období. Tehdy v Japonsku působili američtí vojáci, kteří japonským prostitutkám říkali „geisha girls“. Svou roli sehrálo jejich nepochopení japonské kultury, respektive nerozlišování mezi gejšou specializující se na poskytování uměleckého zážitku a ženou zaměřující se na sexuální služby. Nebyla to tak úplně vina Američanů. V této době se totiž některé japonské prostitutky oblékaly tak, aby připomínaly gejši. Plnily tak představu cizinců a zvyšovaly své zisky.

Problematická kniha a film Gejša

V moderní historii byla rozporuplně přijata kniha Gejša od  Arthura Goldena. Ten při psaní konzultoval reálie se slavnou japonskou gejšou, Mineko Iwasaki. Ta jej ale po publikování žalovala s odůvodněním, že porušil dohodu a odhalil identitu svého zdroje. Japonci se ohrazovali vůči věcem, které byly v knize i následujícím filmu Gejša prezentovány. Oblibě filmového zpracování v Japonsku nepřidalo ani to, že pro hlavní roli byla vybrána Číňanka, nikoliv Japonka.

Ve světě gejš už jsou i cizinky

Pravdu o tom, co se přesně děje na večírcích a jaké jsou vztahy gejš a jejich nejdůležitějších zákazníků, asi ví jen lidé, kteří měli šanci do tohoto prostředí osobně proniknout. Svět japonských společnic stále zůstává zahalen rouškou tajemství, ale postupně se dějí nebývalé změny. Tréninkem pro gejši už prošlo i několik cizinek (Fiona Graham,  Liza Dalby). Pravděpodobně se tedy budeme dovídat o životním stylu japonských umělkyň stále více informací. Otázkou je, jestli tím trochu tato profese neztrací své kouzlo. 🙂