Den pracovního díkuvzdání – japonský státní svátek

V Česku slavíme svátek práce 1. května. V japonském kalendáři jeho obdoba připadá na 23. listopadu. Takto totiž datum odpovídá starobylým oslavám sklizně, kdy císař tradičně děkoval bohům za úrodu a ochutnával čerstvou rýži.

Den pracovního díkuvzdání je, stejně jako Den dospělosti, Den jarní rovnodennosti či Den dětí, jedním ze státních svátků, které byly ustanoveny v poválečném období, v roce 1948. Toto datum je příležitostí k připomenutí si vykonané práce a vzdání díků za další aspekty moderní společnosti.

Oslava sklizně – předchůdce moderního svátku

Historickým předchůdcem tohoto význačného data byl festival Niiname-sai (新嘗祭). Jednalo se o oslavy sklizně rýže, pšenice a dalších obilovin. První zmínky o této tradici se dají najít už v kronice Nihonšoki z 8. století. Součástí rituálů vázajících se k tomuto festivalu byl i císař. Ten provedl obětiny bohům, poděkoval za úrodu a ochutnal čerstvou rýži. Festival se dodnes soukromě v císařském paláci slaví.

Zaměstnanecká práva i poděkování policistům

S moderní dobou byl k poděkování za úrodu a práci přidán i aspekt lidských práv a práv zaměstnanců. Lidé by měli v tento čas také uvažovat o životním prostředí a míru. Primárním bodem je ale stále poděkování pracovníkům za jejich výkony v uplynulém roce. Japonské děti ve školách malují obrázky, které věnují zaměstnancům veřejných služeb (policisté, hasiči, lékaři).

Žádný krocan á la USA

Ačkoliv ve Vás název japonského státního svátku může vyvolávat konotace s americkým díkuvzdáním, které se také slaví na podzim, mnoho podobností nenajdete. Japonci nechystají rodinnou oslavu, jejíž dominantou by byl krocan. Jedná se o apolitický svátek zaměřený na práci, nikoliv rodinu a její setkávání.