Chryzantéma a meč – kniha pro zvídavé fanoušky japonské kultury

Japonskou kulturu se snažilo pochopit a popsat mnoho lidí. Jedním z děl z tohoto proudu, které stojí bezesporu za pozornost, je kniha Chryzantéma a meč s podtitulem Vzorce japonské kultury. Klasická součást antropologické knihovničky nám odhaluje mnohé o Japonsku 1. poloviny 20. století. 

Kniha na objednávku USA

Autorkou knihy je americká antropoložka Ruth Benedict (1887-1948).  Ta byla v době vypuknutí 2. světové války již relativně etablovanou vědkyní. Není proto příliš překvapivé, že se na ní obrátil americký Úřad válečných informací (Office of War Information) se žádostí, aby jim pomohla zanalyzovat Japonsko, nového aktuálního nepřítele. Státní úřad doufal, že díky tomu lépe pochopí japonské uvažování a následně budou činitelé třeba i schopni odhadnout další reakce Japonců.

Výsledkem bádání je právě kniha Chryzantéma a meč (1946). Jedná se o velice čtivé dílo, takže se vědeckým pozadím nenechte odradit. V první řadě je nicméně nutno podotknout, že autorka látku zpracovala formou tzv. studia na dálku. Japonsko kvůli knize nenavštívila, vycházela převážně z rozhovorů s japonskými migranty či z literatury a audio záznamů. Výsledek je i tak poměrně zajímavý.

Chryzantéma a meč - přebal českého vydání.
Chryzantéma a meč – přebal českého vydání.

Japonci a válka

Samozřejmě v rámci zadání úkolu autorka nejprve analyzuje přístup Japonců k válce jako takové. Dle antropoložky se obyvatelé ostrovní říše snažili o nastolení hierarchického řádu ve světě. Japonsko by samozřejmě v žebříčku bylo na prvním místě.

V této části se čtenáři dočtou i o zajímavé legendě, která byla zachycena v rámci monitorování japonského rádiového vysílání. Prakticky hrdinský příběh popisuje případ, kdy se letec vrátil na základnu a podal report svému nadřízenému, následně se skácel mrtvý na zem. Při ohledání těla zjistili, že letec byl po smrti již několik hodin. Čin se tak dal vysvětlit jedině vítězstvím ducha nad tělem. Jednalo se o důkaz absolutního smyslu pro splnění povinnosti, které voják takto prokázal.

Postavení žen a trocha historie

Vědkyně se dále soustřeďuje na silnou hierarchii japonské společnosti, stejně jako její důraz na úctu. Autorka se nevyhýbá ani tématu postavení žen. Z jejího pozorování vyplývá, že v tradičním pojetí se hierarchicky nacházejí pod muži. Zmiňuje dokonce názor jednoho ředitele školy, že cílem vzdělání pro ženy je to, aby manželovi správně seřadily knihy na polici poté, co setřely prach. I přes tyto a obdobné názory ale autorka dospěla k tomu, že Japonky mají stále relativně velkou míru svobody v porovnání s ostatními asijskými národy.

V další části se čtenář dozví více o historii Japonska. Konkrétně o dobách samurajů a šógunů. V krátkosti se dočteme dále několik podrobností i o fungování císařského dvora. Autorka se pak zaměřuje na reformátorské období Meidži (Meiji).

Nutnost splácet dluh

Velice zajímavá je pak kapitola věnující se kultuře darování a splácení. Pokud jste už japonskou kulturu studovali hlouběji, a nebo jste přišli do styku s Japonci, víte, jak provádí rituál obdarovávání. Pro Evropany a Američany mnohdy nepochopitelné pozadí takového daru může vést až k humorným historkám.

Autorka jednu takovou zajímavou story uvádí. Jistý Američan, doktor Eckstein, se rozhodne napsat životopis japonského význačného bakteriologa. Japonský továrník spisovateli hradí jeho cestu do Japonska. Američan po návratu domů posílá Japonci rukopis k posouzení. Žádná odezva však nepřichází. Až po několika letech se Japonec objeví u Američana a přiveze mu jako dar tucet japonských třešňových stromů.

Jaká je logika tohoto činu? Dočtete se o něm více na stránkách knihy Chryzantéma a meč v části věnující se giri. Přeji příjemné počtení! 🙂